Samonosné monolitické nádrže mění pravidla hry v akumulaci dešťové vody

Kdo řešil zasakování nebo akumulaci dešťové vody na vlastním pozemku, narazil dřív nebo později na dvě varianty: klasickou nádrž vyžadující obetonování, nebo samonosnou konstrukci, která zvládne zátěž zeminy i tlak vody bez pomocné konstrukce. Druhá varianta v posledních letech výrazně vytlačuje tu první, a to hlavně díky rychlosti instalace a nižším celkovým nákladům.

Co znamená samonosná konstrukce

Samonosná nádrž je navržená tak, aby unesla tlak okolní zeminy i hmotnost vody uvnitř bez dalšího zpevnění. Stěny mají žebrovanou strukturu nebo zesílený profil, který rozkládá zátěž rovnoměrně po celém povrchu. Díky tomu nádrž nepotřebuje betonovou skořepinu ani ocelovou výztuž, což u klasických řešení tvoří značnou část rozpočtu i času stráveného na stavbě.

Výkopové práce se zjednoduší na základní úpravu jámy a podsypu z písku nebo štěrku. Nádrž se usadí, zasype se zeminou po vrstvách a připojí na svod ze střechy. Celá instalace u menších objemů trvá řádově jeden až dva dny, u větších nádrží se počítá s několika dny navíc na zásyp a zhutnění.

Proč lidé sahají po nádržích na dešťovou vodu

Cena vody z vodovodu roste každý rok a zahradní zálivka spolehne na několik kubíků měsíčně v letních měsících. Nádrže na dešťovou vodu umožňují zachytit srážky ze střechy, které by jinak odtekly do kanalizace nebo se ztratily v zasakování, a použít je na zálivku, mytí auta nebo doplňování bazénu.

U rodinného domu se střechou kolem 120 m² lze při běžných srážkách v regionu ročně zachytit řádově desítky tisíc litrů vody. Objem nádrže se volí podle plochy střechy, spotřeby domácnosti a dostupného prostoru na pozemku. Běžně se instalují nádrže od 3 000 do 10 000 litrů, u větších pozemků i násobně víc.

Na co se zaměřit při výběru

• Objem nádrže vzhledem k ploše střechy a předpokládané spotřebě.
• Maximální hloubka uložení, kterou výrobce garantuje bez ztráty stability.
• Kvalita a tloušťka stěny v místě žebrování, kde se soustředí největší zátěž.
• Dostupnost servisních vstupů pro čištění a údržbu filtru.
• Možnost propojení více nádrží do jednoho systému při rozšíření kapacity.

Řešení, které v poslední době získává na oblibě díky poměru cena/výkon, jsou Samonosné monolitické nádrže, které se dodávají jako jeden kus bez svarů a spojů, což snižuje riziko netěsností v místě spojů, typické pro skládané nádrže.

Jaký prostor a povrch nádrž potřebuje

Hloubka uložení se odvíjí od výšky nádrže a požadovaného krytí zeminou nad horní hranou, obvykle 30 až 50 centimetrů podle typu a zatížení povrchu nad ní. Pokud se plocha nad nádrží bude používat jako pojezd pro auto nebo těžší techniku, je nutné zvolit variantu s vyšší únosností nebo doplnit rozkladovou desku.

Podloží musí být rovné a dobře zhutněné, jinak hrozí nerovnoměrné sedání a deformace stěn. U jílovitých nebo jinak nestabilních půd se doporučuje silnější vrstva štěrkového lože, případně geotextilie proti prorůstání kořenů a stabilizaci podkladu.

Napojení na dům a údržba

Standardní systém zahrnuje filtr v svodu, který zachytí listí a hrubší nečistoty ještě před vstupem do nádrže, a přepad, který odvede přebytečnou vodu při plné kapacitě do zasakovacího systému nebo kanalizace. Čerpadlo se volí podle toho, zda voda poputuje jen na zahradní hadici, nebo se má rozvést i do domu na splachování či pračku.

Údržba se omezuje na kontrolu filtru dva až třikrát za rok a případné vyčištění dna nádrže jednou za několik let. U kvalitního plastu bez švů se riziko poškození materiálem minimalizuje, hlavní pozornost tak patří spíš mechanickým součástem systému, tedy čerpadlu a ventilům.